6x o fotografii a fotografech

1. Nikoho nezajímáme a zajímat nebudeme

Já vím, že tohle jste opravdu nechtěli slyšet, ale je to tak: každému jsme jako fotografové zcela ukradení. Samozřejmě, je to trochu nadsázka a varování, které se nemusí vyplnit. Ale: přehnaná touha po uznání je opravdu fatální nepřítel zejména začínajících fotografů, kteří touží světu ukázat, že jsou výjimeční.

Co z toho plyne? Ono pravidlo, které nemáme rádi: Je lepší fotit pro sebe, pro kamarády, pro rodinu. Ne kvůli okolí, kvůli slávě. Je lepší jít svou vlastní cestou, bojovat, učit se a stokrát začínat znovu,

2. Focení je řemeslo, nikoliv umění

Z naprosto zásadní části je focení především řemeslo - tedy dovednost používat desítky a stovky pravidel, principů a postupů. Ano, jsou komplexní, ale naučit se je dříve či později může opravdu každý. Jinými slovy: dobrého fotografa dělá především rutina, cvik a nekonečné experimentování. Pro talent je tam - zejména v prvních pár letech - nečekaně málo místa.

3. Fotografování je "kreslení světlem", foťák je podružný

Z 90 % obnáší umění fotografovat právě práci se světlem a dovednost používat ty krásné dávné principy kompozice. Tohle dělá fotografa fotografem.

Samozřejmě záleží i na tom, jaký foťák zrovna máme v rukách a jak dobří jsme v následných úpravách. Ale z hlediska celkového výsledku to má jen podružný dopad.

A proč to je pravidlo nepříliš oblíbené? Protože z něj vyplývá, že obrovské finanční a energetické výdaje do foťáků, objektivů, počítačů a softwarů prostě nestačí.

4. Často prostě fotit nejde

A opravdu to tak je: focení je vážně kombinace skvělého světla a dokonalé práce s kompozicí. Když jedno či druhé není možné nebo dostupné, výsledek z definice nemůže být hvězdný. Není možné vyfotit hezkou fotku Říma v pravé srpnové poledne (světlo bude ošklivé a nic s tím neuděláme). Není možné pořídit hezkou fotku Sněžky v pršlavém listopadovém dni, kdy je vše zcela šedivé a nudné. Nedá se vyfotit sportovec smečující nad sítí ve spoře osvětlené tělocvičně.

Samozřejmě, ve všech těch situacích něco cvaknout jde a zkušený fotograf nějaké více méně solidní řešení nakonec najde. Ale fotka na 99 % nebude stát za to. Ano, i mě to štve, ale tak to prostě je.

5. Hezká fotka není nutně dobrá fotka

Tedy: hezká fotka je to hezké, co nás zaujme "v běžném provozu" - na instagramových účtech našich kamarádů, fotografů, kohokoliv. Je to fotka, která v danou chvíli zazáří, ale pak většinou zhasne a není vlastně moc důvod se k ní vracet.

Opravdu dobrá fotka ale patří do jiného světa - nejen, že dokáže zazářit v běžném provozu, ale dokáže přežít i nejpřísnější ze všech testů: test časem. A bude zajímavé se na ni podívat ještě za týden, za rok, za deset let.

6. Fotí fotograf dobře, nebo ne? Neřešte to!

Pravidlo zní: pojmy jako dobrý a špatný fotograf moc nedávají smysl.

Vysvobození z této pasti pochybností je jednoduché: nemá smysl to řešit. Hodnocení toho, zda je někdo dobrý, nebo ne, prostě ve světě fotografování nemá moc smysl, protože existuje nekonečné množství kombinací a variant toho, jak a co fotit. A také nekonečné množství toho, jaký přístup, se komu líbí.

Reportážní fotograf nepříliš chápe svět svatebních fotografů. Svatební fotograf může být snadno překvapen tím, co je klíčové pro fotografa zvířat. Fotograf zvířat nemusí naprosto nic tušit o focení makra. Fotograf makra nemusí dokázat vyfotit třeba vlastní dovolenou.

Zkrátka: hodnotit nemá smysl, nikam to nevede. Kdo to dělá, většinou nikam moc nedospěje, a hlavně: po většinu času zůstane zcela nepochopen.

Jediné, na čem záleží, je hezká, anebo ideálně opravdu dobrá fotka.