Renesanční malíři - 1. část
Pen Studio, původně založené jako fotografický web se postupem času posunulo víc směrem k edukační činnosti. Přišlo mi, že fotografických webů je jako blech ve psím kožichu, ale edukačních webů, kde se píše o fotografii a umění obecně, zase tolik není.
Přemýšlel jsem, jaké téma rozvinout po všech těch článcích o programech na úpravu fotek, až mě napadlo téma, které je mi blízké. A tím tématem jsou Renesanční malíři. A začneme jedním s nejslavnějších renesančních malířů – Alessandro di Mariano Filipepi. Že Vám tohle jméno nic neříká? A co Sandro Botticelli? Už ano? Super! (Botticelli = soudek – zase ta moje oblíbená italština).
Renesanční malířství je malířství období evropské renesance, zhruba od 14. do 16. století. Začíná v Itálii ve 14. století, následuje raná renesance (Masaccio, Fra Angelico, Piero della Francesca) a vrcholná renesance (Leonardo da Vinci, Sandro Botticelli, Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti), která se šíří po celé Evropě (Jan van Eyck, Albrecht Dürer, Pieter Brueghel). Pozdní renesance (Michelangelo, Tizian) přechází v manýrismus a baroko.
Datum ani rok narození Sandra Botticelliho nejsou známé, nejčastěji se uvádí roky 1444 nebo 1445. Byl synem koželuha Mariana di Vanni Filipepi, jenž se usadil se svou ženou Smeraldou a tehdy šesti dětmi nedaleko kostela d'Ognissanti (Všech svatých) ve Florencii. Celkem se v rodině narodilo devět chlapců, dospělosti se dožili jen čtyři. Sandro z nich byl nejmladší. Jeden z jeho starších bratrů jménem Giovanni, který byl finančníkem, měl přezdívku Botticelli (Soudek). Ta se později přenesla na Sandra.
Botticelliho dílo lze rozdělit do dvou období, z nichž každé se shoduje se stylem, který právě v dané době ve Florencii převládal.
Během medicejského období (1469–1492) jeho dílo pulsuje a lne k neoplatonské mystice florentského dvora. Novoplatonici věřili, že duše může dosáhnout jednoty s bohem prostřednictvím rozjímaní o kráse a že všechna božská zjevení od mytologie až po křesťanství tvoří jeden celek. Botticelliho dílo bylo tedy zářivě jasné s jasnými čistými liniemi. Vyzvedával aristokratickou estetiku "umění pro umění" jako protiklad k věrnému zachycení reality, jež bylo charakteristické pro předchozí florentské malíře.
Botticelliho druhé období začalo od roku 1485 a bylo inspirováno dominikánským mnichem Savonarolou - zapáleným kazatelem vystupujícím proti výstřelkům na medicejském dvoře. Tato pozdější díla vypovídají o zavržení choutek pohanské společnosti a touhy po luxusu, moci a všech druzích rozkoše. Botticelliho dílo se vrací k tradičním náboženským námětům a začíná upadat – směřuje k jednoduchosti a vychází i tato malba archaičnosti. Tyto moralizující obrazy představují konečný výraz jeho mystického cítění.
Asi nejznámějším obrazem Sandro Botticelliho je Zrození Venuše (1489, tempera na plátně 175x278cm, k vidění v galerii Uffizi ve Florencii).
Jedná se o dílo, které si Lorenzo Medicejský objednal pro jeden ze svých paláců. Jeho poslání vychází z neoplatonské filozofie, jež Botticelli zastával a která též ovládala myšlení na dvoře Medicejských.
Podobně jako obrazy Pallas Athéna a Kentaur vychází i tato malba ze symbolických odkazů, odrážejících umělcův kulturní vztah k italskému humanistovi a filozofu Marciliu Ficinovi.
Venuše zde připomíná křesťanskou Pannu Marii. Venuše se zrodila, když Uranovo semeno v podobě deště růží oplodnilo mořskou pěnu. Vynořila se na obrovské mušli, na níž doplula poháněná dechem větrů Zefyra a Chlóridy na posvátný ostrov Kypr.
Napravo je zobrazena římská bohyně jara a květů Flora, která přibíhá, aby svým šálem zakryla Venušinu nahotu. Působí křehce, jemně a poněkud mysticky a smyslně, což umělec potrhl použitím jemně zvlněných křivek vyjadřující její pohyb.
Výrazné kontrasty a drsná modelace propůjčuje postavám zjev ne nepodobný klasickým sochám, třebaže formálně připomínají ženské akty gotického období. Venušin klidný postoj kontrastuje s dynamikou jejích vlasů. Je pravděpodobné, že Botticellimu stála modelem Simonetta Vespucciová, žena neobyčejné krásy a milenka Giuliana Medicejského, kterou umělec několikrát maloval.
Krajina je pouze naznačena v podobě holého, zvlněného pobřeží. Botticelli se nedržel přísně renesančního vývoje perspektivy, dával přednost dekorativní, stylizované metodě, jež podtrhuje alegorii v malbě. Podobně jako v jiných dílech se mu i zde zdařilo dosáhnout rovnováhy mezi postavami a předměty i živých barev v široké škále odstínů. Převažují prvky naznačující pohyb, jak to vidíme například na křivkách prohnuté Venušiny postavy, na zčeření moře pod mušlí, na jejich prohnutých liniích a na vlajícím oděvu Flory i obou větrů.
zdroj: Google, Wikipedia, galerie Uffizi Firenze Italy